Deštivé počasí nahrává k tomu připravit si konev čaje, vzít knihu a zalést pod deku...
Knihu, o které jsem se dnes rozhodla napsat, jsem sice přečetla poslední červencový víkend, ale teprve nyní jsem schopna se na příběh podívat s lehkým odstupem.
V tomto případě jsem byla hodně skeptická a většinou knihy, které mají nálepku "Bestseller", obloukem obcházím.
Tuto knihu jsem brala jako klasický román pro ženy, kterým se opravdu vyhýbám a tato kniha si ke mě našla cestu "náhodou". Ale náhody doopravdy neexistují a většinou když mi něco přistane v ruce právě tou "náhodou", pak to ve mě zanechá něco, co je slovy nepopsatelné......
Půjčila mi jí kamarádka se slovy - "Tohle si přečti.....lehce vzdálené téma od toho, co možná řešíš a v čem možná i pracuješ" Na mysl mi okamžitě vyskočilo - jo jasně, zkusím,ale moc šancí tomu nedávám.
Ano, otázka eutanázie mi na mysl vyskakuje poměrně často a po druhé ano.. pracuji ve zdravotnictví.....a mnoho věcí mohu vidět v přímém přenos (o tom tu ale psát nechci).
Mnohokrát jsme s kamarádkami vedli debaty na téma eutanázie..myslím však,že toto téma většina z nás v sobě nemá stále zpracované.
Napadá mne otázka - pokud máme někoho rádi, jsme schopni nechat ho udělat to, pro co se rozhodl? Nechat ho odjet tam, kde je ukončení života legální? V této situaci jsem nikdy nebyla...a pevně věřím,že nebudu (ale nikdy neříkej nikdy!)., ale vnitřně cítím,že u toho, ke komu mám nejblíže, chci být na blízku za jakékoliv situace.
Smekám..smekám před autorkou a jejím zapracováním tématu týkající se dobrovolné smrti do příběhu..do příběhu, který ve mne zanechal něco, co se slovy opravdu popsat nedá..
Pokud váháte nad tím, zda přečíst či nikoli - stejně jako jsem to měla já, pak odložte tu nejistotu a na knihu se vrhněte.
Sama jsem zvědavá i na filmové zpracování!