Podzim nastoupil se vším všudy, pro mne je dnešní den ve znamení být sama se sebou a užívat si chvíle ticha s šálkem čaje a věnování se sestupu do vlastního nitra.
Máte problém být sami se sebou? Zkusili jste se zamyslet nad tím, proč tomu tak je?
Odkud můžeme pozorovat vlastní tělo a dívat se na něj ze svého nejniternějšího bytí? Co je tím největším zázrakem, jaký se v tomto vesmíru stal?
Zkusme se svým vlastním tělem mluvit. Jakmile to uděláme, vše je mnohem snazší. S tělem není třeba bojovat. Konflikt nevyvolá nic dobrého, k čemu je bojovat s naším tělem a sami se sebou? Myslím, že důležitá je pohoda.
Naslouchejme svému tělu, když volá o pomoc - když je unavené, dopřejme mu odpočinek. Když už je plné jídla, necpěme do něho další...Myslím si, že důležité je propojit tělo a mysl a že pravá cesta vede dovnitř, kde tak můžeme pozorovat vlastní tělo a všechny odpovědi na naše všetečné otázky.
Nezapomínejme se věnovat sami sobě, mít čas pro sebe - na meditaci, četbu, hudbu nebo třeba procházku v přírodě.
Máte problém být sami se sebou? Zkusili jste se zamyslet nad tím, proč tomu tak je?
Odkud můžeme pozorovat vlastní tělo a dívat se na něj ze svého nejniternějšího bytí? Co je tím největším zázrakem, jaký se v tomto vesmíru stal?
Pro mne je tou pravou cestou cesta dovnitř, do vlastního nitra a zároveň to vnímám i jako ten největší zázrak. Myslím, že problém mnoha lidí je, že se nedívají dovnitř - tam, kde skutečně jsou a většina z těchto lidí v životě neustále něco postrádá a nahrazuje ti pocit materiálními věcmi. A v ničem tak nevidí smysl.
Co si představíte, když se řekne Bůh? Sama za sebe si myslím, že Boha máme všichni v sobě - naším tělem Bohu poskytujeme svatyni a chrám. Pokud tedy se svým tělem budeme bojovat, budeme tak samotného Boha popírat.
Je pro mne důležitá i péče o tělo a umět být sama se sebou. Ptáte se proč? Protože pokud budeme tělo a sami sebe odmítat, budeme tak sami proti sobě a myslím si, že tím odmítáme i Boha, který si naše tělo vybral jako svůj příbytek. Milujme své tělo a pečujme o něj.
Mám pocit, že náboženství mezi člověkem a tělem vytvořila nepřátelský vztah. Co je pravdou? To, že nejsme tělem,ale myslím si, že to neznamená, že máme být proti němu - tělo je ochranou naší duše. Tělo je naším přítelem.
Zkusme se svým vlastním tělem mluvit. Jakmile to uděláme, vše je mnohem snazší. S tělem není třeba bojovat. Konflikt nevyvolá nic dobrého, k čemu je bojovat s naším tělem a sami se sebou? Myslím, že důležitá je pohoda.
Naslouchejme svému tělu, když volá o pomoc - když je unavené, dopřejme mu odpočinek. Když už je plné jídla, necpěme do něho další...Myslím si, že důležité je propojit tělo a mysl a že pravá cesta vede dovnitř, kde tak můžeme pozorovat vlastní tělo a všechny odpovědi na naše všetečné otázky.
Nezapomínejme se věnovat sami sobě, mít čas pro sebe - na meditaci, četbu, hudbu nebo třeba procházku v přírodě.
