Když přeje počasí

Jistě víte, že kde to jde, nosím s sebou foťák. Dnes nám počasí opravdu přálo, tak jsme společně s Evou vyrazily na Svatou Horu a udělaly jsme pár fotografií...

Jak celé focení dopadlo? 

Posuďte sami...

Když něco starého končí...

Pracuji se Zenovým tarotem a v této sadě je i krásná karta - Nic. V klasickém tarotu tuto kartu nahrazuje karta Smrt. Dříve jsem se setkávala s výrazy plnými strachu a obav a dnes? Je to trochu lepší, ale mnoho lidí z mého okolí ty pocity plné strachu a obav stále má. - a to nejen při pohledu na tuto kartu.

Pro mne tato karta znamená konec něčeho starého a začátek něčeho nového a k tomu se právě nabízí i dnešní den. Říkáte si a proč? Však není konec roku. To ale přeci není třeba - je poslední den měsíce září a zítra začíná měsíc nový.

Co pro vás znamená, když ve vašem životě končí některé z Vaších období? Umíte pustit staré pro to, aby jste mohli přijmout do svého života nové příležitosti?

Pro mne je to nejen dnes opravdu zlomové - v posledním zářijovém týdnu jsem zakončila jednu etapu ve svém životě - zakončila jsem úspěšně dálkové studium na VŠ, které při zaměstnání a aktivitách bylo náročné,ale teď mám pocit velké úlevy a radosti. 

ZOO Hluboká

V poslední době střídám kancelář s pracovním stolem doma, do postele se odpotácím tak, že sotva ulehnu, v ten moment spím...Odpolední relax byl na místě..

ZOO Huboká? Proč ne :-)

Když potřebujete relax

Cítila jsem, že potřebuji vypnout a na chvíli si jít vyčistit hlavu ven, do přírody.

Do nitra

Znáte ten pocit, kdy potřebujete na chvíli vypnout, zrelaxovat se a na chvíli sestoupit do nitra? U mne tento stav nastal právě dnes - alespoň na hodinu :-)

Mám za sebou jedno náročné období a přede mnou je ještě jedna velká zkouška. Kdo mne zná, tak ví, že mezi lidmi se pohybuji jak v zaměstnání, tak ve volném čase, ale jednou za čas potřebuji být chvilku sama se sebou. 

Ač se dnes na Svaté Hoře koná slavnost Svathoroská šalmaj, pak jsem tam vyrazila - do kostela, který i přes tu velkou slavnost zel prázdnotou, což pro mne bylo ideální pro sestup do nitra.

Šťastná tak akorát

Pravidelně sleduji šťastný blog a před nedávnem se mi do ruky dostala kniha Báry Šťastné, což je autorka blogu. 

Kniha se jmenuje Dobrá tak akorát - pustila jsem se do ní včera a po přečtení kapitoly Jsem dobrá řidička. Tak akorát.  Při čtení kapitoly jsem se usmívala od začátku do konce a ne jednou jsem přikyvovala na souhlas - jak to mám podobně. 

"Když jsem se zapsala do autoškoly, představovala jsem si, že to bude jako v jakékoli jiné škole, do které jsem kdy chodila. Že mi to prostě půjde. Třeba nebudu za žádnou hvězdu, ale aspoň zapadnu do nenápadného průměru. Ale to jsem se spletla."

Spoustu mých vrstevníků si k 18tým narozeninám přálo dostat autoškolu. Sama za sebe jsem nevěděla, co si přát, protože jsem měla možnost si "řidičák" udělat v rámci studia. Tak nějak jsem si stejně jako Bára představovala, že to tak nějak bude opravdu jako v jiné škole, ale to jsem se vážně spletla. Teoretické hodiny celkem ušly, dopravní značky a situace v dopravním provozu, které jsme viděli na papíře, mi nepřišly tak hrůzostrašně jako v reálném provozu, kdy jsem poprvé sedla za volant. Teoreticky jsem mnoho situací chápala, ale velmi rychle jsem v provozu pochopila, že všechnu tu teorii musím převést i do praxe.

Po první lekci za volantem jsem okamžitě pochopila, že to taková "brnkačka" nebude. Za volantem se budu setkávat s mnoha situacemi, které budu muset řešit ihned, v daném okamžiku. 

Po úspěšném složení závěrečných zkoušek jsem řekla, že za volant jen tak nesednu. Ale omyl...ihned po maturitě, co jsem nastoupila do zaměstnání, přišla nadřízení s tím, že musím služebním autem dojet zařídit pár firemních záležitostí. Celá rozklepaná jsem sedla za volant, nádech, výdech, napočítáno do 10, nastartováno a během následujících dvou hodin se mi podařilo autem objet všechna místa, kde jsem měla zařídit pracovní věci - bez újmy. Po příchodu domů jsem byla unavená víc než kdykoliv jindy.

A musím říci, že souhlasím s Bárou - "...mít řidičák ještě zdaleka neznamená umět řídit." a stejně jako Bára Šťastná jsem se za volantem naučila mnoho věcí.

Co například? 

Být v klidu a nehroutit se, když všichni kolem nadávají. Někdy ostatní řidiče celkem chápu - hlavně, když se snažím parkovat na jedno z posledních míst - podélně však neparkuji dodnes (ani 13 let od složení zkoušek v autoškole a 10 let od toho, co pravidelně řídím).

Soustředit se na přítomný okamžik a nepřemýšlet o věcech, které s řízením nesouvisí. Ano, i za volantem se dá krásně trénovat bytí v přítomném okamžiku - Tady a teď.

Mohu i nabourat a pokud se nikomu nic nestane, pak není konec světa.

Věřím, stejně jako Bára, že nejhorším spolujezdcem je partner. Partner bojící se místo o řidiče (rozuměj o mě) více o auto.

Zažila jsem i mnoho situací, kdy jsem měla pocit, že auto, které právě řídím, dosahuje mnohem větších velikostí  - především v zatáčkách a nebo na úzkých silnicích. I po 10ti letech pravidelného řízení mám strach z předjíždění a to i přesto, že vozidlo přede mnou je traktor a to i přesto, že v protisměru před sebou nevidím na kilometry daleko žádné auto.

Nevím, jestli jsem dobrý nebo špatný řidič, ale pravidelně se vyhýbám - opět stejně jako Bára - dospělým spolujezdcům. Všichni mají potřebu mi do řízení kecat s pocitem, že mi vlastně klidným tónem radí a pomáhají.

Pro mě je hlavním kritériem to, jestli řídím špatně nebo době je to, že se dostanu v pořádku do cíle cesty bez nehody. Takže vlastně řídím dobře. Dobře tak akorát. :-)

Děkuji Báře za skvělé texty a knihy :-)