Zrcadlo zrcadlo....

"Jsem otevřená a vnímavá"

Pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků všichni známe. Známe jistě i větu zrcadlo, zrcadlo..kdo je v naší zemi nejkrásnější? Na to se nyní ptát nebudeme..Ale když se podíváme sami na sebe do zrcadla - co nás jako první napadne?Vadí Vám pohled na sebe? Proč? 

Ptáte se, jak můžeme víc milovat sami sebe? Jak sami sebe můžeme víc přijmout?

Zkusme si sednout, nekřižme ruce a nohy, zavřeme oči, zklidněme dech a soustřeďme se na přítomný okamžik. Jak se cítíme? Co se děje? Jaké emoce v nás se projevují? Je náš dech klidný? Ne? Proč ne? Co se děje v našem těle?

Pomalu dech zklidňujme, pomalu a klidně dýchejme.Začněme si představovat, jak nás začínají obklopovat zeleno růžové paprsky. Paprsky lásky. Zeleno růžové paprsky nás prostupují, hřejí naše tělo a hojí všechny šrámy na duši i těle. Propustme vše, co je v našem životě navíc - zloba, hněv, negativní postoje...a vpustme do našeho života lásku, teplo, radost...Jsme spokojeni, v harmonii a všude je láska. Co vysíláme, to se nám vrací. 

Zasloužíme si být zdraví a plni lásky. Celým naším tělem prostupuje teplo. Teplo lásky a harmonie. Ty krásné pocity, které se tak přeměnily z těch negativních, z nás sálají. Láskou zahrňme nejprve sami sebe a jak přijmeme sami sebe, tak láska z nás začne sálat k okolí sama. 

Začněme se vracet zpět, uvědomme si, kde sedíme, uvědomme si svoje tělo, spojme dlaně, vytvořme mezi nimi teplo a pomalu je přiložme k obličeji. 

Až budeme chtít, otevřme oči a podívejme se na sebe do zrcadla. Jak se cítíme? Co nás jako první napadne?